Z učebního oboru až do CERNu, dnes Marek Švec šéfuje projektovému týmu v ABB

Tatínek Marka Švece je elektrikář. Takže po základní škole rozhodl jít v jeho šlépějích. “Byl jsem na integrované střední škole elektroenergetické na učebním oboru s maturitou. A energetika mě chytla. Dokonce jsem při škole pracoval pro Severomoravskou energetiku, což je dneska ČEZ. V rámci stipendia jsem tam dělal praxi a dostával za to nějaké peníze,” popisuje Marek.

Ačkoliv si takto firma chtěla především vychovat budoucí zaměstnance, kteří po maturitě přejdou na plný úvazek, Marek chtěl studovat dál. “Přemýšlel jsem, kam dál, protože střední mě úplně nedokázala připravit na vysokoškolskou matematiku a další zásadní předměty. Takže jsem si dal rok přípravky na Vyšší odborné škole elektrotechnické Františka Křižíka v Praze. Během roku jsem se zdokonalil v matematice, fyzice. A následně si podal přihlášku na vysokou. Vybíral jsem mezi Ostravou, Prahou a Libercem. Nakonec jsem zvolil Fakultu mechatroniky a mezioborových inženýrských studií na Technické univerzitě v Liberci,” přibližuje svou cestu Marek.

Studium bylo tehdy pětileté s tím, že si studenti po třetím ročníku volili zaměření. “Vybral jsem si přírodovědné inženýrství. Takže jsem od elektromontéra s maturitou došel de facto k experimentální fyzice,” dodává s úsměvem.

Během čtvrtého ročníku dostal Marek možnost absolvovat stáž v CERNu. A nakonec tam psal i svou diplomovou práci. “Polovinu páťáku jsem strávil v CERNu u detektoru částic a dělal tam přípravy na monitoring zrcadel v jednom z detektorů. Jezdil jsem si to tam připravit, pak analyzovat, získat potřebné výpočty, abych systém mohl navrhnout. Nakonec jsme ten systém v laboratoři na technické univerzitě v Liberci postavili a otestovali. Následně se systém úspěšně realizoval a věřím, že je funkční do dneška,“ říká Marek.

Tím zakončil svá studia, a ačkoliv mohl pokračovat na doktorát, nakonec se vrhl do praxe. Konkrétně pomáhal s přípravou urychlovače částic v Barceloně. Byl tehdy zaměstnancem Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR a jeho práce ve Španělsku byla součástí příprav na vybudování synchrotronové laboratoře Ceslab v Česku. “Nakonec to ale nedopadlo, projekt zrušili a já po dvou letech řešil, co dál,” dodává Marek.

 

A tehdy přišla zajímavá nabídka do ABB v Brně. “Začínal jsem na rozvaděčích vysokého napětí jako projektový manažer, kde jsem vedl projekty s různou komplexitou do mnoha zemí. Asi po šesti letech jsem ale s kolegou dostal nabídku vybudovat samostatné oddělení modulárních systémů. Dnes je to divize Global Solutions Center, která má už přes sto deset lidí a dál roste. Máme obrovské projekty ve světě a miliardové obraty,” popisuje Marek, který se stal vedoucím projektového řízení.

Přiznává ale, že duší je stále technik a občas se mu po čistě manuální práci zasteskne. “Nicméně projektová manažeřina mě velmi baví. A občas lidem fušuju do řemesla,” dodává se smíchem. Podle něj totiž ABB spojuje věci, které ho naplňují, a proto se po práci jinde nedívá. “To, proč mě to tady tak baví a drží, je, že my v rámci projektů montujeme obrovské celky v zahraničí. Takže mám možnost jezdit na ty stavby. A když už tam jako projekťák jsem, tak tam v podstatě dělám všechno. Od řízení až po pomoc klukům z dílny,” vysvětluje.

Pokud by někoho lákalo vydat se v jeho stopách a na pozici projektového manažera, neobejde se podle Marka bez základů techniky a měkkých dovedností. “Projekťák musí jednak rozumět alespoň do určité míry té problematice a druhak musí umět lidi koordinovat, předávat informace, odpovídat na dotazy. Komunikace a koordinace týmu je náš denní chleba. Musíme se umět domluvit s techniky, lidmi na dílně, dodavateli i zákazníky, a pak všechny propojit,” přibližuje.

Své volby škol i zaměstnání nikdy nezalitoval. Podle něj si to to totiž nakonec všechno dobře sedlo. “ABB v Brně je obecně tvrdá elektrikařina, takže je mi hodně znalostí i ze střední školy dodnes k užitku. A věda mě zase naučila jinak přistupovat k projektům. Při rozhodování jsem nikdy nebyl nějak vyhraněný. Řídil jsem se vždycky spíš pocity. A všechno, co jsem dělal, mě nakonec naplňovalo, a do té skládačky to dobře zapadlo,” uzavírá Marek.

Otázky a odpovědi

Popiš svou práci jedním slovem nebo větou.
Flexibilní komunikace s lidmi.

Bez jaké dovednosti bys práci nezvládl nebo jen velmi těžko?
Obecně soft skills – komunikace, emoční inteligence, trpělivost a další.

Kdybys měl něco doporučit svému patnáctiletému já, co by to bylo?
Ať se nebojí studovat technický obor. Budoucnost je otevřená. A studovat technický maturitní obor neznamená, že se člověk nedostane v čase na vyšší manažerské pozice ve firmách. Technické obory mají budoucnost a jsou velmi žádané. Takže i ostatním bych klidně doporučil, ať se vykašlou na gympl a jdou na technický obor. 

Častý mýtus o tvém oboru nebo STEM oborech?
Že jsou technické obory zejména na vysoké škole hodně těžké. Já jsem byl poměrně průměrný student, “flákač”, a přesto jsem vystudoval. Když se člověk umí trochu zapřít a zakousnout, tak to není tak těžké a dá se to zvládnout, a pak často zjistíte, že vás to i baví.

Co děláš rád ve volném čase?
Hodně běhám. Opravdu dlouhé tratě okolo dvaceti kilometrů. Klidně ale i sto. Záleží, co mi rodina dovolí. Taky jsem vášnivý vinař. Pěstuju vinnou révu, vyrábím víno a rád ho piju.