Ze stavařiny do IT. Člověk nikdy neví, říká Nela Trávníková z IDEA StatiCa

Tatínek Nely Trávníkové je stavař. Nebylo by proto velkým překvapením, kdyby ji to od dětství táhlo stejným směrem. „Mě ale na gymplu hrozně bavila psychologie a lidi,” odpovídá Nela na otázku, zda byla pro stavařinu rozhodnutá už na střední škole. “Pak mi ale došlo, že mi jde docela matematika. A že technický obor bude pro mě ta správná cesta. Takže jsem se začala orientovat na matematiku, fyziku, deskriptivu. A rozhodnutí, že to bude právě stavební fakulta, přišlo ve čtvrťáku,” říká.

Dlouho prý váhala mezi strojařinou a stavařinou. „Když jsem to ale vzala čistě pragmaticky, přišlo mi, že stavařina pro mě bude pochopitelnější a hmatatelnější,” vysvětluje, proč nakonec zvolila FAST VUT. Doma ji prý ale nikdy nenutili následovat příkladu jejího otce. „Ve volbě školy jsem měla vždy zcela volnou ruku. Nikdy mě nikdo doma do ničeho netlačil,” potvrzuje Nela.

Nakonec zvolila studijní program zaměřený na konstrukce a dopravní stavby. „V předmětech zaměřených na statiku a působení vnitřních sil to pro mě bylo jednoduše představitelné. Viděla jsem, že mi to jde, a tehdy jsem věděla, že jsem si zvolila dobře,” vzpomíná Nela.

Na dobu studií vzpomíná celkově jen v dobrém. „Mě to bavilo. Měli jsme hodně projektů a osahali si různé typy konstrukcí. Nejvíc mě ale bavila spolupráce s ostatními. Člověk se učí zvládat úkoly týmově, což je dobrá průprava do práce,” říká.

 

Pobyty v zahraničí jako zásadní milník 

Po bakalářském studiu se Nela vydala do zahraničí. Nejprve studovat, následně pracovat. „Studium bylo jednoduché, protože ve stavařině se hodně mluví pomocí obrázků,” podotýká Nela, která Erasmus pobyt absolvovala na univerzitě v Lisabonu. Následně se pak vydala do Lichtenštejnska, kde pracovala pro firmu vyvíjející software pro stavebnictví. „Software, který jsem používala ve firmě, kde jsem při studiu brigádničila, k počítání konstrukcí, jsem najednou díky stáži pomáhala vyvíjet. Za mě to byla skvělá zkušenost. Zjistila jsem, že i bez jakékoliv znalosti programování se můžu zapojit do procesu výroby takového softwaru. Nebylo důležité, že neznám programovací jazyk, ale že znám uživatele, kteří budou software reálně používat,” popisuje Nela.

Zahraniční zkušenost ji natolik formovala, že po návratu a dokončení studia zakotvila ve společnosti IDEA StatiCa, který vyvíjí software určený především statikům. „Moje práce je hodně založená na kontaktu se zákazníky. Což jsou lidé, kteří studovali stejnou školu jako já. Řeším jejich problémy, které se týkají statiky a našeho softwaru. A je super potkávat lidi na pozici, na které bych asi byla já, kdybych se nedala na software. Taky pomáhám třeba marketingu, protože tam je potřeba povědomí o stavařině z pohledu zákazníka. Já chápu, co by naše zákazníky mohlo zajímat. Občas testuju nové verze softwaru, bavím se s vývojáři a dávám jim zpětnou vazbu. Je to velmi různorodá práce. Za to jsem vděčná, protože nemám ráda monotónnost,” přibližuje svou stávající pozici Nela.

 

Od stavařiny zpět k lidem

Pochvaluje si i to, že se oklikou dostala zpět k práci s lidmi, ačkoliv psychologii nevystudovala. „Nakonec jsem si v rámci stavařiny našla jinou cestu, než by se na začátku čekalo. Ono ta kariéra nakonec může být naprosto jakákoliv. Zrovna dneska jsem byla na obědě se spolužákem, který zase působí jako technická podpora mimo jiné pro Temelín, kde pomáhá například s tahovými zkouškami. Takže člověk skutečně nemusí skončit vždycky jako projektant v kanceláři,” podotýká Nela.

Znalosti ze školy však podle svých slov využívá Nela denně. „Dost jsem toho zapomněla, protože jsem si na vysoké říkala, že to určitě nebudu nikdy potřebovat. Teď si říkám, že jsem měla dávat větší pozor,” směje se a dodává: „Kdybych dnes měla volit znovu, vybrala bych si stejnou školu. Já jsem ohromně šťastná, jak to nakonec dopadlo. Využívám to, co jsem se naučila, jsem v kontaktu s lidmi, můžu se dívat, jak jiní přemýšlí nad konstrukcemi, a ještě je to dobře placené.”

Zkoušejte a nebojte se riskovat

I proto radí všem, které stavebnictví láká, to jednoduše zkusit. „Myslím si, že když to člověk nevyzkouší, tak neví. A spousta lidí po prvním ročníku zjistí, že to třeba nebude jejich cesta. Ale rok není zase tak dlouhá doba a není na škodu si na to přijít sám. Taky bych se nebála víc riskovat. Je dobré mít otevřené oči, koukat kolem sebe a dívat se, co pak stavaři všechno mohou dělat. Ne každý stavař musí nutně skončit v projekční kanceláři,” myslí si Nela.

Ta by se zatím nebála ani konkurence v podobě AI. „U konstrukcí je třeba se zamyslet komplexně, jak bude celý návrh fungovat. A v tom zatím AI člověka nahradit neumí. Dokážu si představit, že by mohla pomoct například s generováním výkresů. Ale upřímně, stavařina je obor, který vyžaduje velkou přesnost. A já bych měla strach stavět něco jen podle výkresů tvořených umělou inteligencí,” uzavírá Nela.