Když se z nápadů stávají opravdové produkty, je to velká motivace, říká vývojář

Už během studia na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně lákalo Jakuba Sopouška aplikovat vědu v praxi. „Člověk, který chce objevovat neobjevené a prozkoumávat neprozkoumané, jde do základní vědy. Já jsem chtěl nacházet nové možnosti a koncepty, které by šlo převést do praxe,” popisuje Jakub. Na akademické půdě ale brzy narazil na limity aplikační vědy. „Člověk pozná, že je velmi náročné, mnohdy skoro nemožné, převést nápady a koncepty do praxe a opravdu to někam posunout. Většinou to skončí u odborného článku. Takže se dá v aplikované vědě snadno zacyklit. Protože je co aplikovat, ale zároveň je velký tlak na to, aby vědec publikoval články,” přibližuje Jakub.

I proto nakonec nenaskočil na vědeckou dráhu, jak si původně plánoval. „Když jsem končil magisterské studium, tak jsem chtěl jít do vědy. Během studia jsem se totiž dostal do výzkumné skupiny s fajn kolektivem a chytlo mě to. Práce mě velmi bavila, takže jsem pak ani neviděl důvod, proč bych nepokračoval na doktorátu. Viděl jsem to jako příležitost dál růst. A doktorátu ani zpětně nelituju. Hodně mi to dalo. Získal jsem prostor dál se zdokonalovat a objasnit si, co vlastně chci,” říká Jakub.

A jelikož chtěl Jakub Sopoušek vidět, jak se z jeho nápadů stávají reálné produkty, které mají uplatnění na trhu, nastoupil do firmy. „V momentu, kdy jsem dostal možnost pracovat v BioVendoru jako vývojář, tak se mi otevřelo strašně moc možností. Dostal jsem do ruky koncept, který už má funkční základ, a musel jsem ho spolu s kolegy rozběhnout. Máme opravdové produkty, což člověku dává úplně jinou motivaci, než když jeho nápady mnohdy padají jen do šuplíku. Když člověka něco napadne, a pak se to přetaví do reality a vidí, že něco začne skutečně fungovat jinak, tak je to ohromná věc,” podotýká. I proto svůj nástup do firmy považuje za zásadní kariérní milník. „Já jsem se v tom opravdu našel,” potvrzuje Jakub, který v BioVendoru působí už třetím rokem a momentálně je vedoucí vývojář.

Chemie jako hra do konzole

Jeho tým má na starosti vývoj diagnostických souprav pro přístroj zvaný KleeYa. „Když vám lékař odebere třeba krev nebo moč, tak vzorky pošle do laboratoře na testování. Tam mají přístroje, které ale nefungují samy o sobě. Potřebují mít v sobě chemii, ten ‘pohon’, aby mohly detekovat určité biochemické parametry v odebraném vzorku. Náš tým se věnuje té chemii pro konkrétní přístroj jménem KleeYa. A nekončí to pouze u chemie. Řešíme celý systém, který se do přístroje vkládá tak, aby následně poskytl lékaři co nejpřesnější výsledky,” popisuje Jakub s tím, že k přiblížení jejich práce jde použít i analogii s herní konzolí. „Na samotné herní konzoli si taky nic nezahrajete. Potřebujete to CD s nějakou hrou. A my vlastně taková CD s hrami vyvíjíme,” dodává. Konkrétně jde o krabičky s lahvičkami, které v sobě mají různé náplně. „V těch lahvičkách jsou roztoky obsahující různý biologický a chemický materiál. Přístroj si pak umí odebrat vzorky od pacientů a ty zanalyzovat díky jejich smíchání s naší chemií. Jako firma se snažíme nabízet co nejširší portfolio takových souprav. Ale moje část týmu je zaměřená především na stanovení hormonů a malých proteinů. Řešíme látky, které jsou běžně v těle. Jen lékař zjišťuje, zda například není v nerovnováze jejich hladina,” vysvětluje Jakub.

 

Komunikace je důležitým pilířem úspěchu

Kromě odborných znalostí považuje Jakub za klíčovou empatii. „Ve chvíli, kdy jako vedoucí spolupracujete s mnoha různými lidmi, tak musíte komunikovat a musíte se respektovat. Člověk může být naprosto geniální, ale ve chvíli, kdy se nedokáže s nikým dohodnout, dosahuje úspěchu jen těžko. Empatie vedoucího je ještě taková nadstavba ke komunikaci. Kdybych jako nadřízený vytvořil prostředí, ve kterém se lidé cítí frustrovaní, tak mohou být sebešikovnější, ale jejich produktivita bude úplně jinde, než když jsou v pohodě,” myslí si Jakub.

A co by poradil svému mladšímu já, kdyby stál znovu před rozhodnutím, jakou vysokou školu a jakou kariéru zvolit? „Jít na vědu. Ale člověk nemusí hned vědět, co ho láká. Já na biochemii taky nešel proto, že bych byl z chemie unešený. Připadalo mi to zajímavé a prostě jsem to zkusil. Co je ale důležité, tak nestudovat něco s nechutí jen kvůli očekávání ostatních nebo třeba pro prestiž. Ale ve chvíli, kdy k tomu nemám nějaké silné negativní pocity, tak je fajn to zkusit. Protože člověka to začne obvykle bavit až v momentě, kdy se začne zlepšovat. A pak se motivace nabaluje jako sněhová koule,” radí Jakub.

Motivaci je třeba hledat v sobě

Podle něj totiž stejně ve finále záleží především na přístupu. „Pokud se člověk nezajímá a je rezignovaný, tak může mít sebelepší práci, ale bude suchá a nudná. Motivace a nadšení většinou nepřijdou samy. Člověk je musí najít v sobě,” dodává.

A ještě jednu praktickou radu přidává závěrem. „Doporučil bych středoškolákům, ať nesoudí předměty podle toho, kdo je učí. Pokud někdo nemá rád například matiku jen kvůli tomu, že je moc přísný učitel, může si zbytečně zavřít cestu k oboru, který by ho mohl bavit. Například já jsem si na střední oblíbil češtinu, protože jsme měli výborného učitele. Ať se proto raději dívají na to, jaký je ten obor sám o sobě. A jaký by se jim zdál, kdyby měli skvělého učitele,” uzavírá Jakub Sopoušek.